Rozdiel vo vnímaní

3. listopadu 2013 v 0:17 | Ari |  Téma týždňa a iné vykecávanie
Slováci - pre mňa ako Slovenku je to celkom jednoduchá téma, ale pre českých blogerov asi až tak jednoduchá nie. Ako ja osobne si myslím, že tí starší odomňa s touto témou nebudú mať až taký veľký problém, ale čo sa týka tých mladších , tak skutočne neviem.
Zaujímavé je, že Slováci sú oveľa viac spätý (alebo neviem ako to mám nazvať) s Čechmi ako Češi so Slovákmi.
Ako napríklad, k môjmu detstvu patril Jetix, české rozprávky. Si pamätám, že môj brat bol toľko napozeraný českých rozprávok, že istý čas blabotal v podstate iba česky (a stále používa niektoré české výrazy). Zato češi- hlavne malé deti- už slovensky ani nerozumejú. Na druhú stranu, nemožno všetkých súdiť rovnakým metrom.
Ale ešte sa vrátim k tomu jazyku:
Na Slovensku malé deti stále sledujú Minimax, Disney Channel a podobné kanály, na ktorých sa vysiela po česky. Oni s tým nemajú problém- Slovák Čechovi rozumie.
Ale niektoré české deti?
Doteraz spomínam na príhodu, o ktorej nám rozprávala na škole jedna z mladších učiteliek. Išlo o jej zážitok z brigády v nejakom českom meste. Spomínala nám ako predávala v nejakom obchode a tam došiel taký malý chlapec a pýtal si zmrzlinu. Ona sa ho spýtala "Koľko máš rokov?" a on jej nerozumel. Ale keď sa ho už spýtala "Kolik je ti let?" , tak to jej už rozumel.
Dokonca aj mne sa niekedy stáva, že si píšem s nejakým Čechom a on mi nerozumie.
Zas na druhú stranu, nemali by sme hádzať všetkých do jedného vreca...
Ďalej je tu ešte jedna vec, a tou je neznalosť klasického života. Ja si osobne myslím, že viem ako asi Češi bežne žijú. V podstate som strávila celý svoj doterajší život na českých seriáloch, aj rodinu mám v Česku a ani nebadám veľké rozdiely v spôsobe života.
Zato niektorý Češi sú úplne iná káva. Opäť vytiahnem jednu historku a zaspomínam na jednu epickú Češku, s ktorou som si nedávno písala. Normálne sme si písali, keď som jej napísala, že sa idem najesť. Poobede sa ma spýtala, že čo na Slovensku vlastne jeme. ??? Tak som jej odpísala, že zhruba to isté ako v Čechách a spýtala som sa jej prečo. Po jej odpovedi som nevedela, či sa mám smiať, alebo plakať. Napísala mi, že si myslela, že na Slovensku jeme iba bryndzové halušky a nejaké syry. Ako to?? To skutočne vedia Češi o živote na Slovensku tak málo?! Ale, zas opakujem, nemožno hádzať všetkých do jedného vreca.
K záveru,
Keď sa nad tým zamyslím, niektorý Češi vedia skutočne málo o Slovákoch, v porovnaní s tým, čo vedia Slováci o Čechoch. Ale prečo? Však sme si veľmi blízke národy. Či už kultúrou, histôriou, jazykom, alebo výzorom. Čo sa mňa týče rada by som zmenila povedomie Čechov o Slovákoch...
P.S.: Čo sa mňa týče, snažila som sa písať nestranne a vychádzala som len zo svojich skúseností. Samozrejme (ako už po tretí krát v tomto článku), nie je možné hádzať všetkých do jedného vreca, pretože aj aj poznám veľa Čechov, ktorí nemajú problém porozumieť slovenčine, či sú si vedomý toho, že slovenský život je si s českým veľmi podobný :)
P.S.S.: Ja viem, že tento článok nemá hlavu ani pätu, ale dúfam, že ste pochopili, čo som sa týmto pokúšala povedať :))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Artuš Václav Artuš Václav | Web | 3. listopadu 2013 v 1:36 | Reagovat

S odstupem pár let po rozdělení CSFR se zamýšlím a napadá mě celkem jednoduché vysvětlení Vaší úvahy...

Ono se totiž zdá, jako byste přátelé Slováci vlastně zapomněli, že Češi vám vždy byli nablízku a pomáhali. Ať již v dobách národního obrození, nebo po rozpadu RU či sametové revoluci. Na druhou stranu, když někdy šlo do tuhýho, Češi dostali od Slováků mnohokrát přes hubu (myšleno obrazně) a proto se k Vám, i když korektně, stavíme jako k blízkému příteli, který občas vystřelí nějakou tu podpásovku - jedovku.

Slovenský národ vždy jásal, když Češi dostali po hubě. Čechům nikdy nebylo po chuti, že se Slováci chtěli trhnout, ale když už to tak chtěli, není divu, že mnoho Čechů na Slováky prostě radši zapomnělo a tedy se ani o tento jinak pro mě sympatický národ tolik nezajímají... Asi bych o tom měl něco sepsat, takhle v komentáři se to ani nedá pořádně sestavit :) Každopádně, příčin je více a je třeba se zamyslet nad historií  obou národů a dalšími souvislostmi...

2 Katrin Katrin | Web | 3. listopadu 2013 v 10:41 | Reagovat

Tak naštěstí já jsem vyrůstala vedle slovenské rodiny, takže to bylo skvělé. Vždycky jsme se smáli slovenským výrazům a se Slovákama je vždycky sranda :)

3 eike eike | Web | 3. listopadu 2013 v 15:56 | Reagovat

[1]: Lenže ja som sa nezamýšlala nad tým, ako to bolo v minulosti, ale nad tým, ako ja vidím súčasnú situáciu. Ja osobne si myslím, že nemám právo (a ani vek) na to aby som posudzovala veci z hľadiska hirtórie, ako to vidíte vy. I keď, zas na druhú sranu v niečom máte pravdu, ale už opakujem, ja som sa na vec pozerala zo svojho súčastného hľadiska so svojimi obzormi

4 Artuš Václav Artuš Václav | Web | 3. listopadu 2013 v 17:19 | Reagovat

Ano, rozumím. Ono existuje něco jako národnostní vnímání, nějaké skupinové kolektivní či národní vědomí, které tu prostě je i po desetiletí a staletí bez ohledu na nově utvážené generace. Viz. např. vztahy Němců a Čechů, Slováků a Maďarů, atd. K pochopení je třeba odstoupit z pozice jedné generace a nazírat na "problematiku" právě dlouhodobě. Jinak to pochopit nelze. Z pohledu jedné generace je to jen směs myšlenek, pocitů a vjemů, ale nikoli řešení a pochopení. Jo a jinak, je mi 32, takže takovej děděk taky ještě nejsem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.